fbpx Vázání | SKIALPUJ

Co pořídit Vázání


Vybavení na skialp vypadá komplikovaně, ale zase taková věda to není. Mimo lyží potřebujete speciální botyvázánípásy a pár dalších drobností. Před nákupem doporučujeme si vše půjčit a vyzkoušet. Zjistíte, jaký jste typ skialpinisty a která výbava vám bude sedět nejlépe. 


Říká se jim pastičky. Pastmi ale nejsou

Vázání je na první pohled drobný, ale o to důležitější prvek výbavy. Ze sjezdového lyžování jsme naučeni, že vázání je tak nějak přirozeně namontováno na lyžích a funguje jak potřebujeme. Dokonce i běžkařům už odpadl problém s kompatibilitou, a tak i oni se víceméně přestávají o tuto část výbavy zajímat. Ve skialpu je to jinak.

Skialpové vázání je prvek, který se hlavní měrou stará o samou podstatu tohoto sportu. Umožňuje na stejných lyžích stoupat i sjíždět. Svou velikostí je vzhledem k ostatním součástím výbavy nevýrazné, přesto jde o díl, který je nejvíc a kontinuálně zatěžován. Když selže, je většinou velmi komplikované dokončit túru nebo ho v terénu opravit. Proto je jeho výběr, vzhledem ke stylu, který provozujete, klíčový. Více o stylech skialpinismu.

Pro skialpinismus existují tři základní koncepty vázání: nejstarší rámové, nejpoužívanější pinové a na půli cesty mezi oběma modely stojící hybridní. První je již na ústupu, hybridní využijí freerideři a pinové (někdy označované jako techové nebo trnové, zkrátka „pastičky“) je to, které by vás mělo zajímat.

ROZDĚLENÍ PODLE HMOTNOSTI

sportovní vázání

Nejlehčí skialpová vázání váží jako tabulka čokolády. Běžně se s hmotností dostanete na 150 gramů. Takové vázání ani necítíte. Je to ale za cenu kompromisů. Musíte sami zvážit, zda vám za to stojí.

ukaž

expediční vázání

Také skitouristé potřebují mít na lyžích lehká vázání. Už ale nemusí jít na dřeň. Nějaký ten gram navíc za trochu toho pohodlí se tu toleruje. Při dlouhém putování je důležitá spolehlivost a univerzálnost.

ukaž

freeridové vázání

Skialpinisté vyhledávající sjezd jsou jedinou skupinou držící nad vodou koncept tuhých rámových vázání. I zde ale začíná být tato technologie raritou. Dominují hybridní, případně plně pinová řešení.

ukaž

SPORTOVNÍ VÁZÁNÍ

URČENO PRO SPORTOVCE

Máte rádi pohyb? Nevadí vám, že se do kopce trochu zapotíte? Bez problémů uběhnete 10 km? A co se týká lyžařských schopností: ani při prudkém sjezdu na běžkách se vám neroztřesou kolena? Pak jste sportovci!

Skialpinismus se v posledních letech změnil k nepoznání. Dávno pryč jsou doby, kdy se Fritz Barthel (vynálezce moderního pinového skialpového vázání) trmácel na Mont Blanc s lyžemi a vázáním s hmotností přes deset kilogramů.

Dnešní sportovní a závodní vázání jsou tak lehká a kompaktní, že nad nimi budete kroutit hlavou. Pro srovnání: nejpoužívanější vázání na běžky váží okolo 250 g/pár, stejně jako závodní skialpové. Běžné sportovní mají třeba o 100 gramů víc. Přitom vás dostanou stejně bezpečně nahoru na kopec, jako z kopce dolů.

Zní to lákavě, obzvlášť pokud vám nevadí, že: tyto ultralehké modely nemají brzdy (většinou je lze dokoupit), nedisponují nastavením vypínacích sil (bezpečnostní funkci samozřejmě plní) a najdete na nich jen jednu polohu patní opěrky (už neplatí pro modely okolo 300 g/pár).

Přesto, že se může zdát, že lehké vázání je jasnou volbou, má jedno velké ale… I zde (jako v celém skialpu) platí, že spolu musí hrát celý komplet. Pokud se zamilujete do sportovního vázání, nemůžete ho dát na široké lyže a obout freeridové boty. V tu chvíli jsou totiž síly působící na vázání úplně jiné, než pro jaké je konstruováno a s takovou kombinací byste daleko nedojeli. Více o vzájemné kompatibilitě bot a vázání najdete na Snow.cz

VÝBĚR MODELŮ

ATK
TROFEO PLUS
  • Váha: 145 g
  • DIN: 4, 6, 8, 10
DYNAFIT
SUPERLITE 150
FISCHER
TOUR RACE 115

EXPEDIČNÍ VÁZÁNÍ

URČENO PRO SKITOURISTY

Jste požitkáři. Ke skialpu si přicházíte odpočinout od přeplněných sjezdovek. Až se vše naučíte, chcete prozkoumat odlehlé kouty Krkonoš, Alp i Karpat.

Skupina turistických nebo chcete-li expedičních vázání plynule navazuje na sportovní kategorii. Hranice mezi nimi je tenká.

Jednoduše se dá říct, že jakmile má vázání brzdy, jde u něj nastavit vypínací síla (DIN) a nabízí několik poloh patních opěrek, můžeme ho bez kompromisů používat i na delší, několikadenní putování, a je tedy turistické.

Tato vázání jsou rozhodně nejuniverzálnější: upnete do nich skoro kompletní sortiment bot (i když situace ve skialpu momentálně není v tomto ohledu ideální – vždy si nechte poradit od zkušeného prodejce) a budete s nimi mít nejméně starostí. Váha je ještě pořád výtečná, rozhodně se nemusíte bát, že byste v případě jejich volby tahali do kopců nějaké kovadliny.

Turistická vázání mají většinou zabudován zámek na haršajzny. U některých můžete patní opěrky ovládat hůlkami nebo se vám v chodícím módu sama aretuje špička – ovšem všechny tyto funkce a možnosti jsou ve skutečnosti nedůležité. Rozhodovat se musíte v první řadě podle kompatibility bot, poté hmotnosti a nakonec podle sympatií k té které značce.

VÝBĚR MODELŮ

MARKER
ALPINIST 12
  • Váha: 335 g
  • DIN: 6–12
ATK
C-RIDER 12
  • Váha: 305 g/kus
  • DIN: 5–12
DYNAFIT
TLT SPEED

FREERIDOVÉ VÁZÁNÍ

URČENO PRO FREERIDERY

Chůze na pásech vás láká především proto, že chcete objevit nové neproježděné lajny, na které z lanovek už nedosáhnete. Chodit chcete spíš méně, jezdit dolů pokud možno pořád!

Při jízdě v hlubokém sněhu s těžkými a dlouhými lyžemi potřebujete extrémně pevné vázání. Skoro takové, jaké se používá při sjezdovém lyžování. Stále se ale bavíme o skialpinismu, pořád tedy musí umožňovat odpojení paty a chůzi.

Před rozmachem moderních pinových řešení nebyla pevnost problém. Původní rámová vázání vycházela z klasických sjezdových, jen pata byla upevněna na rám spojený vpředu s lyží kloubem. Tyto typy (Fritschi Diamir nebo Marker Tour) si samozřejmě zachovávaly plnou bezpečnostní funkci a kompatibilitu s obyčejnými sjezdovými botami. Teoreticky jste tedy jedny lyže mohli používat jak na klasické sjezdování (s pevnými botami), tak na chůzi (s botami odlehčenými). A samozřejmě i na freeride. Ovšem hmotnost byla extrémní a chůze namáhavá. Dnes už jsou rámová vázání jen jakýmsi přežitkem minulosti. Stále se s nimi můžete setkat, proto nechybí v našem přehledu. V obchodech je ale zahlédnete spíše výjimečně.

V posledních letech se i mezi nejrobustnějšími, freeridovými modely začínají prosazovat piny. Buď v takzvaně hybridních řešeních (Atomic SHIFT), kde pastičky používáte pouze k cestě nahoru a pro sjezd mechanismus přepnete na klasické čelisti, nebo plně pinových v kombinaci s klasickou patou (Marker Kingpin).

Při výběru stále sledujte parametr hmotnosti. Je samozřejmě méně důležitý než u lehčích kategorií, ale stále dost podstatný. Druhým určujícím kritériem je maximální hodnota DIN, tedy vypínací síly. Nezapomeňte si ověřit kompatibilitu vašich bot s vybraným modelem.

VÝBĚR MODELŮ

ATOMIC, SALOMON, ARMADA
SHIFT MNC 13
  • Váha: 1 760 g
  • DIN: 6–13
MARKER
DUKE
  • Váha: 1 180 (880) g
  • DIN: 4–12 (16)
FRITCHI
TECTON 12
  • Váha: 1 100 g
  • DIN: 5–12

Padáte? Nebojte se, lyže vypne!

Je skialpové vázání nebezpečné?

Ještě před pár lety bylo při nákupu bot nutné přemýšlet také o typu vázání. Pro skialpinismus totiž existují dva: vázání rámové a pinové. První varianta je však už dnes raritou a používá se jen u ryze freeridových bot. Skialpinismu dominuje systém pinů, řešení vyvinuté před třiceti lety firmou Dynafit se v posledních letech stalo standardem.

Historie skialpového vázání sahá hodně hluboko do minulosti, kdy se jezdilo s volnou patou tzv. telemarkovým stylem, nebo ještě dříve, kdy se v severských zemích používaly lyže nikoliv ke sjezdu, ale právě k chůzi jako obdoba sněžnic. Až pak přišel nápad v podobě uchycení paty. Moderní stoupací vázání nejdříve vycházela z klasického sjezdového bezpečnostního vázání, které bylo upevněné na rám, spojený vpředu s lyží kloubem a vzadu s možností aretace pro sjezd nebo otevření a nastavení úhlu pro výstup pod patou. Toto tzv. rámové vázání (nejznámější značky jsou Fritschi a Marker) mělo význam díky zachované bezpečnostní funkci, navíc je kompatibilní s obyčejnou sjezdovou botou. Dnes už je ale můžete vidět jen v půjčovnách, u příležitostných skialpinistů a někdy i freerdierů. (Foto např.: Marker Tour, Fritschi Scout) 

Proti rámovým vázáním stojí vázání pinová, bezrámová nebo po svém originálu nazývaná low-tech, tedy taková, jejichž přední pastička se zaklapne do otvorů po straně špičky boty. Nevýhodou je nutnost použít speciální boty, což ovšem pro komplexní zážitek doporučujeme vždy. V dřevní době značky Dynafit, která měla na tento druh vázání dlouho unikátní patent, vázání nebylo bezpečnostní. Nohu pustilo, až když se vytrhlo z lyže, což se závodníkům stává dodnes, ale na komerčních vázáních už jsou nastavitelné vypínací síly. Proti tomu obrovskou výhodou a důvodem, proč pinová vázání téměř vytlačila konkurenci, je nízká hmotnost. Nemusíte zvedat celé vázání s každým krokem. Tato vázání v závodním provedení se dnes dostala na hmotnost okolo 50 gramů!

Haršajzny

Neboli mačky na vázání lyží, díky kterým snáze zdoláte zledovatělé a firnovaté úseky. Mít je není nutností, ale mohou být velmi užitečné a ušetřit mnoho sil a času. Některé úseky bez nich nezdoláte, nebo je budete šlapat na mačkách s lyžemi na batohu – a to vysiluje. Haršajzny musí být kompatibilní s vázáním, buď se připevní na rám, nebo do k tomu určených drážek u pastičky špičky vázání. Zvolte dostatečnou šířku pro konkrétní lyži a také pozor na délku hrotů, příliš dlouhé překáží, moc krátké jsou neúčinné.

Brzdičky, nebo sichráky?

Brzdičky znáte ze sjezdových lyží. Zajišťují lyži proti ujetí v případě, že vypne bezpečnostní vázání a také se hodí při obouvání lyže. Pro skialpinismus však mají řadu nevýhod. Počínaje jejich neúčinností například na firnu či v hlubokém prašanu a prudkých svazích, konče problémy s jejich aretací při výstupu. Jedním možným řešením je nemít brzdičky a prostě si dávat pozor. Ještě ale lze připevnit lyži k noze tzv. sichráky, provázky, díky kterým lyže neujede. Velkým nebezpečím je však takováto “kotva” na noze v případě laviny. Proto se od užívání sichr pásek víceméně upouští – většina skialpinistů dnes používá brzdičky, zbytek se dělí na ty, co si dávají pozor, a ty, kteří více riskují se sichráky.

Partneři projektu